Daphne du Maurier - Mrtvá a živá

10. září 2017 v 12:22 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Mrtvá a živá (Rebecca)
Autor: Daphne du Maurier (1907-1989)
Původní vydání: 1938
CZ vydání: Motto, 2011
Počet stran: 480

Hodnocení:


"Last night I dreamt I went to Manderley again..." Moje první seznámení s britskou autorkou, o které jsem ještě nedávno neměla ani potuchy. V hodinách literatury na střední škole byla nějakou záhadou opomenuta. Velká chyba! A přesto už několik let znám film Ptáci, jehož knižní předlohu napsala právě Daphne du Maurier. Rebecca tedy určitě nebyla mou poslední volbou z autorčiny tvorby. Právě naopak.

Musím se přiznat, že jsem dlouho nevěděla, co od knihy vlastně čekat. Na základě toho mála, co jsem se odvážila zjistit, abych náhodou nenarazila na spoiler, jsem předpokládala tajemno a duchařskou zápletku. Do určité míry by se dalo říct, že je kniha obsahuje. Ale milovníky ryzích duchařin ušetřím zklamání a prozradím, že se tu žádní skuteční duchové procházet nebudou. Nad příběhem se nicméně po celou dobu vznáší zvláštní atmosféra, tajemství, závoj, jakási překážka, díky které máte pocit, že se vám příběh nechce zcela odhalit. Postavy, i ty kladné, jsou opředeny podezřením, že vám něco tají. A ano, v přítomnosti některých vás bude mrazit v zádech.

Koho však poznáte téměř dokonale je hlavní hrdinka románu. Hrdinka, jejíž křestní jméno v knize ani jednou nezazní! Autorka do detailů promyslela její povahu a uvažování. Je to mladá dívka, která se snaží se vyrovnat s příchodem do světa dospělosti a do společenské vrstvy, kde si připadá, že na ni všichni hledí shůry. Je neohrabaná, nesmělá, ráda fantazíruje a hlavně si nechá svými vlastními bludy ničit skutečnost. Sama si namlouvá spoustu věcí až jim sama věří. V průběhu knihy sledujeme, jak se z naší hrdinky stává žena, která dokáže rozhodovat za sebe i za druhé, přijme zodpovědnost a oprostí se od strachu co si o ní myslí druzí.

Od začátku je kniha velmi popisná. Autorka vykresluje prostředí západoanglického zámku Manderley na pobřeží, stejně tak i charakter a fantazie hlavní hrdinky. Autorka má ovšem neskutečný talent udělat z těchto popisů pohlazení po duši, volí krásná slova a slovní spojení, občas si při čtení vět připadáte, že čtete poezii; sem tam se tu objeví slovíčko, které tu záměrně působí jako pěst na oko, což je také příjemným osvěžením. Na mě to velmi zapůsobilo a i díky tomu se mi kniha moc líbila a čtení mi utíkalo. Díky velmi živým popisům máte pocit, že se opravdu procházíte po chodbách zámku, že znáte malebná zákoutí zahrad i nebezpečné útesy na pobřeží. Nebude vám dělat problém pochopit hlavní hrdinku a vcítit se do její situace.

Když jsem dočetla poslední řádky, najednou jsem chtěla pokračování, když mi najednou došlo, že to pokračování v knize je. A začala jsem číst od začátku. Jen zběžně, ale dostalo se mi jakéhosi zakončení příběhu, které na začátku knihy čtenář až tak nevnímá a po jejím dočtení mu dojde, že už vlastně osudy hrdinů předem znal. Od začátku totiž čteme celý příběh jako vzpomínku; začátek se ještě prolíná s narážkami na současný život hlavních hrdinů, ale postupně se už bez přerušení noříme do samotného příběhu z manderleyského zámku.

Rebecca pro mě byla rozhodně zajímavá čtenářská zkušenost. Moc se mi líbil osobitý styl vyprávění a zasazení příběhu do prostředí, nad nímž se nenápadně pohupuje hrozba, kdy jen čekáte, kdy to všechno spadne. Není to kniha plná zvratů a akce, jak jsem možná čekala, ale můj celkový dojem je takový, že se jedná o mistrovsky napsanou knihu, jejíž příběh si budu pamatovat a na který budu ráda vzpomínat.

Filmové zpracování knihy zrežíroval v roce 1940 slavný Alfred Hitchcock. Pokud znáte některé jeho filmy, možná pro vás nebude tak těžké odhadnout atmosféru této knihy. Já bych snad Daphne du Maurier označila za Hitchcocka literárního světa.


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama