Emily Brontë - Na Větrné hůrce

4. září 2017 v 22:15 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Na Větrné hůrce (Wuthering Heights)
Autor: Emily Brontë (1818-1848)
Původní vydání: 1847
CZ vydání: Leda, 2009
Počet stran: 374

Hodnocení:



Konečně si můžu do svého čtenářského deníku zapsat i tohle klasické dílo. Na jednu stranu mám radost, protože pro mě byla takhle kniha nezbytným kouskem. Na straně druhé je tu ale veliké zklamání.

Na tuhle knihu jsem se velmi těšila. Bohužel jsem měla jistá očekávání, která nebyla naplněna a kniha pro mě představovala úplně jiný zážitek než jaký jsem si od ní slibovala.

Z objektivního hlediska knize nelze snad nic vytknout. Čtenář prožije příběh několika generací, odehrávající se během několika desítek let na izolovaných severoanglických vřesovištích. Prostředí příběhu jen umocňuje smutné a ponuré osudy hrdinů. Je to kniha, která mě opravdu šokovala. A to do té míry, že jsem byla často až znechucená a chtěla ji odložit. A i to se přece dá považovat za kladnou stránku, protože to dokazuje, že kniha na čtenáře skutečně zapůsobí. Pak je už na vás, jestli strávíte další stránky. Já, jelikož nemám ráda nedočtené knihy, jsem se rozhodla zabojovat.

Ano, často jsem se do pokračování nutila. Ale zároveň, čím dále jsem byla, tím více jsem si uvědomovala, že i přesto, že z příběhu nemám dobrý pocit, to není špatná kniha. Naopak! Právem se řadí ke klasickým dílům a je jiná než ostatní.

Co mně vadilo, bylo chování postav. Jejich jednání, vyjadřování se a zacházení jeden s druhým. Tímhle pro mě dílo ale zároveň předčilo dobu. Nelíbila se mi ta hrubost, syrovost a krutost, která příběh provázela, neutuchající drama, touha po pomstě a často chování úplně opačné než jaké byste od postav čekali. Když už jsem si trochu oblíbila nějakou postavu, tak se mi postupem času stejně zprotivila jako ty ostatní, nedokázala jsem s nimi soucítit. Nenašla jsem tu ani žádné světlé místo, kde by si čtenář odpočinul od neustálých tlaků a nenávisti.

Zajímavá je kompozice celého románu. Příběh Větrné hůrky je z většiny vyprávěn retrospektivně očima služky Nelly, která své paměti o dvou rodech vypráví novému nájemníkovi na vřesovištích poblíž Hůrky. Její osoba je jediná, kterou jsem si víceméně oblíbila, ostatně dostala k tomu v románu velký prostor. Měla jsem ráda i mladší Kateřinu, (část příběhu, která spadá do jejího dětství na mě alespoň na malou chvíli dýchla něčím svěžím, což kniha postrádala) ale občas jsem i o ní pochybovala. K ostatním postavám jsem nepřilnula.

Opět, neříkám, že je to špatná kniha. Je to skvěle napsaná kniha, která vybočuje z dobových stereotypů. Ale nesedla mi. Nelíbilo se mi neustálé drama a tlak, bez světlejší části, kde by čtenář mohl načerpat trochu čerstvého vzduchu, kde by se mohl nadechnout na další ponoření. Atmosféra je skutečně ponurá až dusivá. Jsem ráda, že jsem se s tímto příběhem seznámila, ale nezapíše se mi do srdce. Když k vám budu opravdu upřímná, kniha ke mně přivolala zpět i jisté ne příliš šťastné prožitky a myšlenky a i díky, možná i především kvůli tomu, to u mě s touhle knihou dopadlo takhle. Ve skutečnosti mě můj vztah k této knize opravdu mrzí, ale zkrátka jsme si nesedly.

Jestli knihu doporučuju? Rozhodně ano! S tím, že to není žádné odpočinkové čtení. Po této knize jsem dost přehodnotila svůj názor na společnost tedhejší doby. Kniha mi toho hodně dala i vzala. A i přesto, že na mě příběh působil negativně, myslím, že stojí za to se s ním seznámit.

Nakonec jsem vlastně ráda, že jsem knihu četla až po několika letech co jsem se na ni chystala. Pochybuji totiž, že bych ji dříve, přes všechny negativní emoce, které ve mně vyvolala, dokázala ocenit. Že se mi nelíbilo chování postav je jedna věc. Že kniha hází úplně nové světlo na tehdejší společnost je věc druhá a z literárního hlediska určitě důležitější než mé osobní dojmy.

Pokud jste knihu četli, dejte mi vědět svůj názor. Ráda si ho přečtu!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama