Jane Austen - Opatství Northanger

10. září 2017 v 12:38 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Opatství Northanger (Northanger Abbey)
Autor: Jane Austen (1775-1817)
Původní vydání: 1817
CZ vydání: LEDA, 2008
Počet stran: 254

Hodnocení:


Opatství Northanger jsem poprvé četla v roce 2010, kdy začalo moje austenovské období... které koneckonců trvá dodnes. Jane Austen patří k mým nejoblíbenějším autorkám a k jejím příběhům se vždycky ráda vracím- Tenhle román není výjimkou. Už dlouho jsem Opatství chtěla přečíst podruhé, jelikož jsem od prvního čtení mnoho zapomněla. Chtěla jsem si příběh oživit a vidět ho dospělejšíma očima. A opět to byla nevšední zábava v mnoha ohledech.

Vyprávění se na vás od začátku přímo chrlí, děj má spád a zbytečně se nikde nezdržuje. Nadhled vypravěčky má více či méně ironizující tón, kterým se vysmívá svým vlastním hrdinům, komentuje jejich nedostatky i faleš, nehází to nejlichotivější světlo ani na hlavní hrdinku. I tak ale dostane prostor čtenář k vlastnímu posouzení a během příběhu se jen dozvídá, zda jeho odhad byl správný.

Na začátku se ocitneme v mondénních anglických lázních Bath, kam se sjíždí bohatí i méně zámožní lidé, aby se oddávali náročnému korzování po místní kolonádě, chození do divadel a na plesy, přetřásání všech zdvořilostních frází a konverzačních klišé, na které si vzpomenete a přitom jeden druhého ani pořádně neposlouchali.

Výjimku mezi vším tím natřásáním tvoří Catherine Morlandová, sedmnáctiletá hrdinka knihy. Výlet do Bathu představuje její první dlouhodobý pobyt mimo domov a tedy velké dobrodružství. Catherine ráda čte romány, což se v její době a zvláště u ženy považuje za intelektuální poklesek. Díky čtení děsivých gotických románů má Catherine přebujelou fantazii a sama poznává, že její představy se často s realitou úplně míjí a zažívá mnohá zklamání. Spisovatelské umění je dalším z témat, kterými se román do značné míry zabývá a je zajímavé sledovat rozdílné pohledy na věc a vůbec jak jsme od té doby pokročili.

Když už se v Bathu začneme lehce nudit, asi tak jako postavy samy, tak se s nimi přesuneme na staré opatství Northanger. Třebaže nám autorka nastiňuje mnohé děsivé scénáře, které by se v tak staré budově mohly odehrát, tak nás nakonec vyvede z omylu, že román zůstane románem i v našem příběhu.

Jako celek Opatství Northanger nabízí kritický pohled na střední vrstvu anglické společnosti, na její povrchnost a stereotypy, nechybí otázka manželství, kdy bylo cílem hlavně najít dobrou partii a, jak jsem již řekla, odkazy na gotické romány a úvahy o spisovatelském řemesle a četbě. Nechybí intriky, krutost, touha po statcích, přetvářka. Je to skvělý příklad konfrontace reality, kde nic není ideální a fantazie, kterým bychom se neměli oddávat více než je zdrávo.

Celé je to podané lehkým, upovídaným stylem, mužský čtenář by asi prohlásil, že je to jako když se babky sejdou na trhu. Ale právě tato lehkost dodává tématům, které si kniha bere na paškál výsměšný tón a donese do takových témat závan svěžího vzduchu. Často se i sami zasmějete nad absurditou situace a trefnými výroky.

Předpokládám, že každý čtenář má ve svých přečtených knihách Pýchu a předsudek od autorky, tedy pokud chcete pokračovat v četbě Jane Austenové a zároveň chcete nějaké kratší dílko, tak tohle rozhodně doporučuji! Nebudete se sice bát, tím vás předem varuji, ale spíše se pobavíte spolu s autorkou, jejíž bystré oko a důvtip, vykreslují společnost tehdejší doby velmi zábavnou formou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama