Marcel Pagnol - Živá voda

10. září 2017 v 0:12 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Živá voda (L'eau des collines)
Autor: Marcel Pagnol
Původní vydání: 1962
CZ vydání: Vyšehrad, 2001
Počet stran: 411

Hodnocení:


Román Živá voda od francouzského spisovatele Marcela Pagnola jsem si chtěla přečíst už několik let. Před pár roky jsem viděla filmové adaptace, které se mi moc líbily, a tak jsem věděla, že si jednou přečtu i knížku samotnou. Jelikož je děj zasazen do slunné Provence na jihu Francie a příběh ve mně evokoval léto, tak jsem knížku chtěla přečíst někdy během léta. A letos se mi to konečně podařilo.

Živá voda je jedním z klasických děl francouzské literatury 20. století. Můžu říct, že se jedná už o poměrně rozsáhlejší dílo, má přes 400 stran a hodně textu.

Kniha se mi moc líbila a také mě velmi překvapila. Autor má především velmi barvitý styl psaní, dokáže vás vtáhnout do atmosféry a prostředí horkého a hornatého jihu. Krásné jsou jeho popisy místní krajiny a životního stylu. Zásadní roli v románu hraje venkovský styl života, úzce spjatý s přírodou. Ocitáme se v oblastech malých izolovaných horských vesniček, kde je potřeba tvrdá práce aby se člověk uživil. Dozvíme se, co tu lidé pěstují a jak je potřeba se o svou obživu starat, důležitou roli hraje i chov dobytka, lov a samozřejmě i vzájemná pomoc.

Kromě toho příběh poukazuje na často pokryteckou povahu takových vesnických lidí, nenávist a rivalitu mezi jednotlivými vesnicemi, předsudky vůči měšťanům i postoj k náboženství, který sílí především v době krizí.

Čím mě však kniha velice příjemně překvapila bylo, že jsem se u ní mnohokrát od srdce zasmála. Autor má skvělý smysl pro humor, který se vynoří jakoby mimochodem uprostřed věty, ale na čtenáře mocně zapůsobí. Najdeme tu nejen krátké vtipné narážky, ale i celé humorné až absurdní situace, u kterých se budeme jejich obětem dlouze smát.

Svým způsobem jsem si oblíbila snad každou postavu, ať už byla dobrá či špatná. Dohromady totiž stvořily silný příběh lásky a nenávisti, který se mi vryl do srdce. Knihu rozhodně řadím ke svým nejoblíbenějším a určitě jsem ji nečetla naposled. Na konci i slza ukápla.

Rozhodně vám kromě knihy doporučím i samotné filmy. Jsou už staršího data, z poloviny 80. let, ale stejně jako kniha jsou prostě krásné. První film je Jean od Floretty a na něj navazuje Manon od pramene. Stejně je na dvě části dělena i kniha. Ve filmech se setkáte s mnoha francouzskými filmovými hvězdami jako jsou Yves Montand, Gérard Depardieu nebo Emmanuelle Béart.

Ještě před pár lety bych nevěřila, že mě natolik zasáhne román z horského vesnického prostředí, který je plný zemědělství, tvrdé práce a vesnických manýrů. Ale pan spisovatel tady vytvořil tak překrásnou síť osudů, spjatých s kouzelnou provensálskou scenérií, že se v ní budu vždycky ráda ztrácet a každému ji budu doporučovat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama