Marko Hautala - Bába Motyka

9. září 2017 v 12:34 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Bába Motyka (Kuokkamummo)
Autor: Marko Hautala
Původní vydání: 2014
CZ vydání: Knižní Klub, 2016
Počet stran: 320

Hodnocení:


Bába Motyka pro mě byl nevšední čtenářský zážitek. Dostala jsem se k ní přes recenzi Irenky z Knihánkova. Její recenze byla sice spíše negativní, ale i přesto mě na knihu velmi nalákala. Jedná se o thriller s hororovou zápletkou. Horory mám ráda, navíc mě na knize lákalo pro mě netradiční umístění děje příběhu, tedy do vzdáleného Finska.

Na tuto knihu jsem četla velmi rozporuplné recenze a zřejmě se opravdu nebude jednat o dílo, které stráví každý. Několikrát jsem narazila na to, že se čtenáři neorientovali v postavách, v ději, přišlo jim to chaotické. To ovšem nebyl můj případ. Občas bylo těžší se orientovat v časovém zasazení děje, jelikož se zde odehrává více časových rovin a v každé kapitole se můžeme ocitnout někde jinde v oné celkové skládačce. Pohled na příběh se nám odvíjí očima několika postav.

Co mi na knize imponovalo od začátku byla její sugestivní, snad až místy avantgardní atmosféra a prostředí odlehlé severní Evropy tomu jen pomohlo. Autor má specifický styl psaní, nebojí se symboliky, umí poeticky vykreslit nějakou drobnost, kterou třeba v životě bez povšimnutí přejdete. A když si potom něco takového přečtete, zjistíte, že i maličkost, které jste nikdy nevěnovali pozornost, ve vás může vyvolat nějakou emoci, třeba nostalgii. Zvuk videopřehrávače, který vydal po zmáčknutí na ovladači tlačítka "eject"? Tahle zmínka mě na chvíli přenesla do dětství.

Autor si hraje s myšlenkami, načatý tok přeruší jinou větou a potom se k myšlence vrátí. Nechává ji prolínat jako by se kryly dva hlasy, které k vám promlouvají.

Kniha je místy dost mrazivá, najdou se tu scény, které se mi nečetly úplně nejlíp, až jsem musela na chvíli přestat, strávit to a pak pokračovat. Stejně tak tu byly scény, u kterých jsem se bála. Díky autorově velmi bohatému stylu bylo velice snadné si v hlavě během čtení vytvářet obrazy a četba knihy byla často jako byste sledovali film.

Z knihy jsem po celou dobu byla nadšená a až do konce mě nepřestala bavit, řádky jsem si vyloženě užívala. Na konci se ale dostavilo trochu zklamání. Nevím, jestli mi během čtení něco uniklo, ale čekala jsem na konci nějaké vysvětlení. Pokud to tedy autor nezamýšlel tak, že vysvětlení není. Jak bylo naznačeno v knize, věci jsou tak jak jsou a člověk do nich nemá rýpat, jinak špatně skončí. Ona vlastně tak ta zápletka zůstane přikrytá závojem tajemna. Proč ne. Napadlo vás někdy, že to nemusí být děj, ze kterého vás zamrazí, ale "pouze" to, jak autor dokáže onen děj popsat? Že na vás nemusí působit příběh, ale už jeho pouhý popis? Koneckonců, avantgardní tvorba často není jednoznačná a přece ve vás zanechá obrazy a pocity. Tak zde něco k zamyšlení, co mě během psaní této recenze napadlo.

Pokud jste knihu četli, dejte mi vědět, co si myslíte o konci, jestli tu pro vás byl nějaký jednoznačný závěr.

Za mě mohu říct, že se mi kniha velmi líbila. Asi nesedne každému. Mně nejvíc imponoval autorův styl psaní a jakou ve mě kniha probudila představivost, živé obrazy, které mi pomohly příběh lépe prožít. A ještě jednou ta skvělá atmosféra severu. Do téhle knihy bych klidně šla znovu a jsem si skoro jistá, že by tam stále bylo co objevovat.

Letos na podzim bude na českém trhu vycházet druhá kniha od autora pod názvem Šeptající dívka. Pro mě to rozhodně bude must-read a už teď se na čtení moc těším.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama