Nicholas Sparks - Zápisník jedné lásky

10. září 2017 v 0:36 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Zápisník jedné lásky (The Notebook)
Autor: Nicholas Sparks
Původní vydání: 1996
CZ vydání: Ikar, 2013
Počet stran: 160

Hodnocení:


Konečně si můžu na svém pomyslném seznamu odškrtnout tuto dalo by se snad říct už klasiku současné literatury. Další setkání se Sparksem mi naskytlo hlubší náhled do jeho tvorby a nacházela jsem spoustu paralel ve struktuře jeho příběhů, ale jako vždy mi děj vnukl spoustu myšlenek, vnesl na světlo některé otázky, nabídl romantický příběh a samozřejmě vlnu emocí.

Abych se ale přiznala, první polovinu knihy jsem se mírně nudila a říkala si, kde je ten zázrak, který z téhle knihy dělá čtení, na které se nezapomíná. Přišlo mi, že příběh tak nějak plul po povrchu, jakoby to bylo přede mnou celé rozmazané všemi těmi tajemnostmi, které autor záměrně odhaluje postupně a nevěděla jsem, jak příběh uchopit.

I přesto jsem si od začátku doslova zamilovala postavu Noaha. K jeho povaze jsem nějak od začátku tíhla. To dělaly asi ty jeho zájmy - vodáctví, knihy, kytara, snění a občas ty jeho romantické výroky. Nebezpečná kombinace. :o)

Asi v polovině se kniha rozhoupala a začala mě bavit. A pak to přišlo. Závěrečná část, která zapůsobila jako blesk z čistého nebe, která mě uchvátila a která celé dosavadní vyprávění přivedla pod úplně jiné světlo a já byla doslova v šoku. Nebyla bych věřila, že mě něco takového může tak zasáhnout, ale ten závěr byl tak smutný, dojemný a krásný zároveň. Konec jsem obrečela s úsměvem na rtech. Vrtá mi hlavou, jak mohl pan Sparks něco takového tak věrně popsat, když to sám nezažil. Vím, jak takhle věta vyznívá, ale pokud jste četli a víte na co narážím, tak doufám chápete. A tahle poslední část se mi zkrátka dostala pod kůži nejvíc. Třebaže nemůžu říct, že by mi byla pocitově nejbližší, ale spíš to byla síla situace, ve které se oba hrdinové ocitli a co už měli za sebou.

V knize jsem se často ztotožnila s filozofickými myšlenkami, čímž se mi mentalita hlavních postav jen přiblížila a připomněla mi, které hodnoty bychom měli dát na první místo, třebaže koloběh života nás nutí jednat jinak. Snad na to budu do budoucna pamatovat.

Když jsem nedávno recenzovala Volbu, psala jsem, že čtení Sparkse jakoby z vás dělalo lepšího člověka, který se chce starat o ty, kteří jsou mu nejbližší. V podobném znění přesně tohle v knize zaznělo a mě to doslova paralyzovalo, jak jsme se s autorem naladili na stejnou vlnu. To samé bych mohla říct i o této knize. Je to krásný, lidský příběh o síle lásky, u kterého chceme věřit, že se někde opravdu odehrává. A jelikož jeho sepsaná forma nabízí mnoho perspektiv, najde v něm každý tu svou, ve dvaceti i v osmdesáti.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama