YRSA - Pamatuji si vás všechny

9. září 2017 v 18:05 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2016
Název knihy: Pamatuji si vás všechny (Ég man þig)
Autor: Yrsa Sigurdardóttir
Původní vydání: 2010
CZ vydání: Metafora, 2015
Počet stran: 320

Hodnocení:


Od knihy Pamatuji si vás všechny islandské autorky Yrsy jsem si slibovala především to, že se budu bát. Už na obálce knihy je zmínka o vesnici duchů, což ty, kteří vyhledávají mrazivou tématiku určitě ihned zaujme.

Kniha mě zavedla do dosud neobjeveného prostředí. Děj se odehrává na izolovaném a chladném Islandu. Mrazivost ještě více umocňuje umístění příběhu do zimního období a samozřejmě také z části do odlehlých, lidmi opuštěných pustin.

V knize se setkáme se dvěma dějovými liniemi. První sleduje příběh tří lidí z Reykjavíku, kteří se vypravili do vylidněné vesnice renovovat dům s cílem udělat z něj penzion. V mrazivém počasí v domě bez elektřiny je však práce náročnější než si dokázali představit a kromě toho se zdá, že v domě a okolí nejsou sami. Druhá linie sleduje příběh psychiatra Freyra, jehož syn je už tři roky nezvěstný a který se zaplete do vyšetřování událostí záhadného vloupání do místní školky.

Od knihy jsem čekala, že se u ní budu opravdu bát. A skutečně tu byly chvíle, kdy jsem si říkala, že snad ani nechci vědět, o co tu jde. Nastalo několik momentů, především v první polovině knihy, kdy se mi překvapením zastavilo srdce. Potom asi kolem poloviny začal spád děje trochu stagnovat, chvílemi jsem se nudila a přistihla se, že vlastně přemýšlím o něčem úplně jiném. Ke konci kniha ale opět nabrala tempo a znovu přišlo několik velmi znepokojivých a strašidelných momentů. Kdo je odvážný, klidně čtěte v noci, knize to jen pomůže.

Ovšem samotný konec mě trochu naštval. Je mi jasné, že ne vše musí být vysvětleno, především pokud se potýkáme s paranormální tématikou, ale nevím úplně, jak to autorka zamýšlela. Pokračování? Upřímně si nedovedu úplně představit, o čem by to bylo. A závěrečné rozhodnutí psychiatra Freyra mi opravdu nejde na rozum. Já jsem ale člověk, který by chtěl všechno hezky do poslední tečky vysvětlit, takže se jedná o čistě můj problém, jiným čtenářům to může takhle vyhovovat.

Jednotlivé dějové linie se střídají po kapitolách a každá kapitola končí nějakým překvapivým momentem, takže vás kniha nutí číst dál. Co jsem si ale všimla, každá navazující kapitola se pak jakoby v jejím začátku vrací do klidu, takže si nějaké dlouhé drama příliš neužijete.

Velmi musím pochválit překlad knihy pana Eduarda Světlíka. Kniha měla velice bohatou slovní zásobu a zaujalo mě, že jsem se tu setkala se slovy, se kterými se v běžné konverzaci i v knihách tak často nesetkáte. Čtení to rozhodně zpestřilo.

Dále jsem postřehla, že velká role v příběhu je věnována psovi Puttimu, který doprovázel naše tři hrdiny do opuštěného domu. Čtenář má možnost velmi často sledovat jeho reakce na neobvyklé jevy v domě i jeho vztah k našim postavám.

Kniha u mě víceméně splnila očekávání. Nebylo to sice tak, že by mě napínala k prasknutí, ale dokázala ve mě vyvolat strach. Navodila mi pocit izolovanosti, zavedla mou představivost do míst, která jsem nenavštívila a dovolila mi udělat si alespoň matný obrázek o prostředí a obyvatelích Islandu. Na jednu stranu to sice musí být země s krásnou přírodou, na druhou stranu ale také tajemná a nebezpečná, mrazivá. Mentalita lidí je úplně jiná.

Nabídnuté rozuzlení se může někomu zdát přitažené za vlasy a možná trochu překombinované. Ale mně nevadilo. Pokud se chcete trochu bát, tak po téhle knize určitě sáhněte. Čte se velmi dobře a stránky rychle ubíhají. (Pokud se ovšem nesnažíte pozastavovat nad jazyklámajícími islandskými názvy, toť perlička na konec. :) Teď si jdu poslechnout, jak ta islandština vlastně zní. :)).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama