Jeremy Bates - Les sebevrahů Aokigahara

25. října 2017 v 19:41 | Markéta |  Recenze 2017
Název knihy: Les sebevrahů Aokigahara (Suicide Forest)
Autor: Jeremy Bates
Původní vydání: 2014
CZ vydání: XYZ, 2017
Počet stran: 464

Hodnocení:



Znáte to, když čtete horor a pak si dáte pauzu, ale nemůžete ze sebe setřást ten pocit, jako byste měli všechny svaly v těle napnuté k prasknutí?

Knihu Les sebevrahů jsem si vybrala ze tří důvodů. Zaprvé, jsem horový nadšenec. Zadruhé, poslední dobou mě láká Japonsko, a tak jsem vyhledávala knihu, která se bude v Japonsku odehrávat a která mi snad i trochu přiblíží místní kulturu. Zatřetí, o lesu Aokigahara jsem už dříve slyšela a podobná temná místa mě táhnou.

Abych byla upřímná, tak mě více zajímalo právě prostředí, kde se kniha odehrává než to, co se tam bude vlastně dít. Asi jsem tak i předešla zklamání.

Žánrově to totiž není nic, co by už někdo dřív nevymyslel. Partička lidí se vydá do lesa, aby zažila nějaký ten adrenalin a ono se to změní v boj o život. Do toho se nám připletou nedořešené vztahy a minulost jednotlivých postav, vzájemná obviňování, bitky a sprosťárny. Nechybí pár velmi barvitě popsaných nechutných scén, u kterých vás přejde chuť k jídlu. Ne, nejezte u toho.

Na začátku jsem se docela bála tloušťky a formátu knihy. Je to bichle. Pak jsem nahlédla dovnitř a zjistila, že kniha nemá vůbec husté řádkování a často jsou na stránkách třeba pouze dialogy. Při následném čtení mi stránky ubíhaly ani jsem nevěděla jak.

Většinu knihy jsem narážela na jedno žánrové klišé za druhým. Ale díky tomu, že stránky utíkaly, mě to ani nestihlo nudit. Musím knize ale uznat, že mě v několika pasážích dokázala napnout a vyděsit. Také mi bylo líto, co se dělo některým postavám a často nebylo úplně snadné o tom číst. Autor si nebere servítky a vše je popsané bez okolků a poměrně naturalisticky. Ano, dělalo se mi trochu špatně. Má očekávání ohledně japonské kultury byla také do jisté míry naplněna.

Moc mě potešily popisy lesa. Dokázala jsem si tak živě představit prostředí, v jakém se postavy pohybují a na mě samotnou se přenesla temnota a úzkost. Jako bych se v tom hrobově tichém šeru sama nacházela.

Umístění právě do Japonska v mém případě příběhu rozhodně dost pomohlo. Vybavila jsem si tak východoasijské horory, které jsem viděla a musím se přiznat, že z nějakého důvodu mě hodně děsí. Když jsem si tedy představovala některé scény, tak mě mé představy na základě viděných hororů dokázaly vyděsit. Co vy a východoasijské horory?

Kniha se dlouho pohybuje na hranici duchařiny a krváku (aneb mé nejelementárnější rozdělení hororů :D). Na konci se to přiklonilo právě k jedné z těchto variant. Neprozradím vám ke které, nicméně musím uznat, že posledních 100 stran, kdy už jsem trochu začala umdlévat, kniha ožila a nabídla slušně napínavou jízdu. V této části jsem ji odložila jen proto, že bylo někdy po půlnoci a už jsem únavou přestávala vnímat. A třebaže jsem si říkala, že je ten konec až příliš absurdní, tak po dočtení knihy mě ne a ne opustit ten tísnivý pocit. Takže se to na mě rozhodně přeneslo. A i díky tomu jsem nakonec přimhouřila oko a rozhodla se k celkovému hodnocení něco přihodit.

Jelikož mě záhadná místa zajímají, tak bych si rozhodně chtěla přečíst i další knihu od autora, která u nás vyšla. Děj jeho druhé knihy se totiž odehrává v pařížškých katakombách a to mě jako frankofila zkrátka nemůže minout. Jen se bojím, aby autor nevykrádal sám sebe a kniha nebyla v podstatě podle podobného scénáře, jen že se bude odehrávat na jiném místě. Jsem zvědavá, jak si autor poradil a jestli něčím překvapí.

Knize tedy dávám spokojené tři a půl hvězdičky. Pokud už máte přečtených či nadívaných hodně děl s podobnou tématikou, tak se bojím, že se budete nudit. Opravdu to není žádné originální dílo a už vůbec ne nějaký literární počin. Nemusíte nijak hloubat a čte se to samo. Ale pokud si chcete odpočinout s pár tísnivými i morbidnějšími momenty... ;) Za sebe mohu říct, že kniha splnila má skromná očekávání a ráda jsem díky ní vydala do Japonska.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca Victoria Eleanor Drake Demonica Wicca | E-mail | Web | 26. října 2017 v 21:04 | Reagovat

Jo o něm vím už dávno chci tam

2 Melkora Melkora | Web | 1. listopadu 2017 v 22:46 | Reagovat

Děkuji za typ! Já taky ráda Japonsko a taky jsem blázen do hororů. A o lese jsem už taky slyšela. Jen se trochu bojím těch "žánrových klišé".

3 trypanozzoma trypanozzoma | Web | 2. listopadu 2017 v 8:43 | Reagovat

O tomto lese jsem viděla nejeden dokument :D
Tohle určitě bude kniha přímo pro mě :D

4 Eliss Eliss | Web | 2. listopadu 2017 v 8:59 | Reagovat

Četla jsem, úžasná knížka plná děsivé atmosféry :-)

5 Lúmenn Lúmenn | Web | 2. listopadu 2017 v 9:07 | Reagovat

Mám ji zrovna půjčenou z knihovny. Myslela jsem si, že půjde o detektivku. A ono horor. Jéé. Tak to asi nechám nepřečtené. Díky za recenzi;)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 16:18 | Reagovat

V Aokigahaře jsem se byl podívat a atmosféra je tam opravdu velmi stísňující, a to jsem se pohyboval jen na dohled od lesních cest. Pikantní je, že jsem při své návštěvě o tamější sbevražedné tradici nevěděl. Ono docela stačí, jak je temný les pozoruhodně zvrásněný a v propadlinách i převisech vytvořených chladnutím vyvřelin z nedaleké sopky Fudži porostlý mořem často vzájemně propletených stromů.

7 Rybana Rybana | Web | 3. listopadu 2017 v 18:01 | Reagovat

Knížku jsem nečetla :-( ale o tomhle lese vím že je [:tired:] .

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama