Paulo Coelho - Veronika se rozhodla zemřít

13. října 2017 v 13:13 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2017
Název knihy: Veronika Decides To Die (Veronika decide morrer)
Autor: Paulo Coelho
Původní vydání: 1998
Počet stran: 191 (vyd. Harper Collins, 2000, jazyk angličtina)

Hodnocení:


"…the meaninglessness of life was no one's fault but mine."

Veronika se rozhodla zemřít bylo moje druhé seznámení s brazilským autorem. Před několika lety jsem od něj četla Alchymistu. S dílem Veronika se rozhodla zemřít jsem trochu porušila pravidlo První kniha, potom film. Nejdříve jsem si řekla, že se jen podívám na filmové zpracování a bude mi to stačit. Ale po shlédnutí filmu, který mi svým závěrem vyrazil dech, jsem zjistila, že si nemůžu nechat ujít myšlenky, které kniha zajisté obsahuje. A nemýlila jsem se.

Než jsem knihu začala číst, tak jsem se bála, že mě nebude bavit, když už jsem znala konec a pointu. Ale stále jsem si připomínala, že jsem se rozhodla ji číst proto, abych viděla, jak autor zpracoval a rozvedl myšlenky, které film dokázal pouze nastínit.

Knížku jsem četla v angličtině. Byla to moje první kniha od neanglofonního autora v angličtině. Pokud také uvažujete nad anglickou verzí této knihy, rozhodně se nebojte. Jazyk je snadný a lehce srozumitelný. Knížka se četla sama a stránky ubíhaly velmi rychle, aniž bych ztrácela pozornost nebo orientaci v ději.

Příběh se odehrává v psychiatrické léčebně. Hlavní hrdinka Veronika se zde ocitla po neúspěšném pokusu o sebevraždu. Když se však probere z kómatu, lékaři jí sdělí, že si nenávratně poškodila srdce a zbývá jí týden života. Veronika trvá na tom, že chce zemřít. Ale zůstane její přání stejné i po onom posledním týdnu života?

Tato kniha ke mně přišla ve správný okamžik. I když pokud se nad tím zamyslím, tak taková kniha může do vašeho života přijít kdykoliv a vždy vám něco řekne o životě i společnosti, ve které žijete. Donutí vás zamyslet se nad každodenností všedních dní. A třebaže na vás může působit depresivně, zároveň vám dává naději. Umožní vám uvědomit si, že máte možnost změny. A že změna závisí jen na vás.

"I do have a chance to live. Am I making good use of it?"

Kniha a myšlenky v ní vám často umožní podívat se na věci z úplně opačného úhlu pohledu. Zároveň vám upřímně vmete do tváře vaše (a všeobecně lidské) slabiny. Najednou si uvědomujete, že máte ve svých rukou život a zodpovědnost za jeho průběh. Ale z pohodlnosti či strachu se většina z nás uchýlí k jednoduchosti, zvykům, rutině a očekáváním společnosti.

"What makes a person hate themselves?" "Cowardice perhaps. Or the eternal fear of being wrong, of not doing what others expect."

Díky knize jsem si naplno uvědomila, že nelze být pasivní a zvykat si na rutinu. Důležité je stále se někam posouvat, ať už pro společnost přijatelným nebo nekonvenčním způsobem. Každá netradiční věc, kterou uděláte, vás odliší od ostatních a ve výsledku být jiný neznamená být špatný. Dlouho jsem si myslela opak, ale to už je dnes podle mě jen otázka nevyzrálosti či pohodlnosti. A je důležité si to uvědomit, ale ještě důležitější je začít jednat.

"No one should let themselves get used to anyting." "You're someone who is different, but who wants to be the same as everyone else. And that, in my view, is a serious illness."

Zajímavé bylo zjištění, že Veronika nikoho neobviňovala, pouze sebe. Protože jen my sami můžeme za sebe rozhodovat. Ať už v souladu s okolím či se svými vlastními ideály. Já jsem si v knize zatrhla hodně citátů, jak můžete vidět, které mi budou dále připomínat to, co mi kniha předala.

Skrze Veroniku jsem často viděla samu sebe. Ne proto, že by se naše příběhy či názory nějak podobaly, to spíše naopak. Ale jsou jisté věci, které platí pro nás všechny a ve výsledku chce každý z nás být šťastný, naplněný a užitečný. Ale často se bojíme vystoupit ze zajetých kolejí, a tak si nevědomky stavíme bariéry. Díky této knize jsem si uvědomila, jak velkou část v životě člověka dokáže zaujmout strach, aniž bychom si uvědomili, že to strach je.

"We've replaced nearly all our emotions with fear."

Co mi na knize dále sedlo, bylo její umístění. Odehrává se totiž převážně ve Slovinsku, konkrétně v jeho hlavním městě Lublani. Jelikož jsem měla možnost letos v létě Slovinsko i Lublaň navštívit, byla to pro mě ještě osobnější četba a spoustu zmíněných míst i reálií jsem si dokázala živě představit. Dále jsem ocenila poznatky ohledně historie Slovinska a Jugoslávie, které šly doposud mimo mě.

Tuhle knihu můžete číst v jakémkoli věku. Jak jsem už zmínila, kniha dává naději a kromě příběhu Veroniky obsahuje i jiné postavy, se kterými se třeba ztotožníte více. A kromě toho také jakési pojednání o chování dnešní společnosti, které vám jistě pomůže otevřít oči.

"You have two choices: to control your mind or to let your mind control you."

Knížku doporučuji každému. Jistým způsobem bych poselství této knihy přirovnala k tomu v knize Než jsem tě poznala. Takové knihy vám něco předají a možná vás i svým způsobem změní. Třeba právě vy čekáte na nějaký impuls. Tady ho máte.

"I've got a lot of things to do, things that I always postponed for some future date, in the days when I thought life would last for ever."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama