Renata Štulcová - Nemetonburk aneb Alatýrová hora

10. října 2017 v 16:49 | Markéta (Meggie) |  Recenze 2017
Název knihy: Nemetonburk aneb Alatýrová hora
Autor: Renata Štulcová
Původní vydání: Albatros, 2007
Počet stran: 408

Hodnocení:


Tento rok jsem se rozhodla znovu přečíst svou oblíbenou trilogii z dětství od české autorky. Z recenzí předchozích dvou dílů (Tajemství ve skále a Zlatá brána) již víte, že jsem je četla mnohokrát. První díl Tajemství ve skále je jedna z mých nejoblíbenějších knih vůbec. Třetí pokračování jsem však četla nyní podruhé. Z prvního čtení jsem si pamatovala to, že se mi tenkrát kniha zdála chaotická, příliš přitažená za vlasy a vlastně se mi až tak nelíbila. I proto jsem čtení Alatýrové hory přes léto odkládala. Pak jsem si řekla, "Je to přece dětská knížka, chci něco jednoduchého a nějakou fantasy, jdu do toho." Vážení, tahle kniha byla naprosto dechberoucí a skvělá!

Znáte ten pocit, když kniha prostě splňuje vaše požadavky? Užíváte si čtení a pořád si říkáte jo, to je ono! To jsem si říkala po celou dobu, co jsem tuhle knihu četla. Obdivovala jsem paní autorku, jak dokázala příběh dotáhnout do konce a vůbec vytvořit svět, kde se fantastično pojí s fakty a skutečností.

Události Alatýrové hory se odehrávají čtyři roky po Zlaté bráně, tedy zhruba šest let od začátku celé trilogie. Opět se ocitáme ve městečku Loukos na hradě Nemetonburk. Rychlý spád událostí na sebe nenechá dlouho čekat a bohužel je i velmi, velmi krutý. Pak se ale s našimi hrdiny přesouváme do 6. století, do období stěhování národů. Ocitáme se ve slovanském hradišti někde na území mezi dnešním Polskem, Běloruskem a Ukrajinou. Věrným čtenářům se tak určitě vybaví citát z knihy, že "budoucnost může přijít i kdysi".

Když jsem knihu četla poprvé, asi jsem neměla dostatečný přehled, abych ocenila, co všechno obsahuje. Tenkrát to pro mě byl jen ten příběh, který se nějak příliš zamotal. Pokud asi nečtete celou trilogii naráz a snažíte se rozpomenout na předchozí události, tak to může působit problémy. Ani já jsem si nespojila úplně všechny události a myslím, že nejlepší by bylo si celou trilogii přečíst najednou a vše by lépe zapadlo na své místo. Je tu toho zkrátka tolik, že je snadné něco přehlédnout. Ale rámec zůstal a autorčina inspirace vyvolala obdiv.

Vyprávění se uzavírá, graduje a rozvíjí se do úplně nových dimenzí. Náš příběh ve svém třetím pokračování expanduje jak prostorově, tak i časově. Zavede nás až do Konstantinopole za císaře Justiniána a vydáme se také na pouť časem do úplných počátků Všehomíra. Kniha dýchá atmosférou velmi dávných časů, kdy lidé smýšleli jinak. Proto není těžké uvěřit, že ona pohádkově-fantastická stránka knihy je pro naše hrdiny realitou. Příběh se také narozdíl od předchozích dvou dílů odehrává v delším časovém měřítku, v rámci několika let.

V našem pokračování tentokrát dostávají více prostoru dříve upozaděné postavy, a tak se může zdát, že je kniha dost odlišná. Už to nejsou jen Tomáš a Áňa, kteří z velké části táhnou příběh, ale konečně odhalíme osudy všech Loukoských a zjistíme, kdo je kdo. Přichází i postavy úplně nové. Některé budete od začátku podezírat, jiné si okamžitě oblíbíte. A nemluvím pouze o lidech. Já jsem si třeba velmi oblíbila Šarkana. Příběh se stává vícevrstevnatým, má několik dějových a nakonec i časových rovin. Ano, ve své podstatě je poměrně složitější než jeho dva předchůdci. Je znát vyzrálost jak autorčina stylu, tak příběhu samotného.

Kniha pracuje s mnoha historickými fakty, inspiruje se lidovou slovesností, pověstmi, bájemi, slovanskou mytologií i pohádkami. Na ně autorka aplikovala události, na které nás vlastně už celé dva díly připravovala. Někdo může říct, že už to hraničilo s překombinovaností, ale mně tak knížka připomněla neskutečnou spoustu informací a příběhů, které jsem si i dohledávala.

Přichází řada velmi bolestivých momentů, které nám poté, co jsme s hrdiny tolik prožili, připadají příliš kruté a je těžké se s nimi smířit. U jiných knížek se dát varovat, abyste si neoblibovali postavy, že si tu nemůžete být ničím jisti, ale u třetího dílu už je zkrátka pozdě. Nelze opomenout ani řadu poměrně děsivých momentů, který příběh zavedou až do hororových dimenzí. Nechybí ani romantická linka, z nichž nejsilnější je příběh Lady a Jovana. Zajímalo by mě, kolikrát mě během čtení napadlo, jak může být autorka tak nemilosrdná. Rozhodně mnohokrát. Ale tohle příběhu jen dodalo na síle.

Trochu mi občas vadilo vyjadřování. Na 6. století tam občas byly trochu současné výrazy, ale samozřejmě nemůžu po dětské knížce chtít, aby takto reflektovala realitu. Ale napadlo mě to v souvislosti s tím, že autorka už dříve nesčetněkrát dokázala, jak krásně se dá využít jazyka k odlišení časové i společenské roviny.

Stále mě fascinuje cesta, kterou jsme během trilogie s hrdiny urazili. S každým dílem se posouváme čím dál více do minulosti, až se nakonec ocitneme na úplném počátku a odhalíme osudy, které jsme celé tři díly sledovali. A je to překrásná i krutá cesta a na konci zjistíte, že už není kam pokračovat. Že se náš příběh uzavřel. Že musíme knihu odložit a svět našich hrdinů opustit. A nějak se nám do toho nechce.

Alatýrová hora mě překvapila jak už dlouho žádná kniha. Originalita umístění příběhu, celková návaznost na první dva díly, kdy se spojí všechny báje, zmínky a události, se kterými jsme se už setkali, inspirace v historii, literatuře i exaktních vědách z této knihy i celé trilogie pro mě představují něco, co na našem trhu nemá konkurenci. Dětský čtenář v tom bude vidět pohádkové vyprávění, které mu třeba otevře obzory. Starší a zkušenější čtenář uvidí bohatý mnohavrstevnatý výpravný příběh. Často se sama sebe ptám, zda autorka už při psaní Tajemství ve skále viděla na úplný konec. Nejspíše ano, jelikož v Alatýrové hoře najdeme mnohá vysvětlení k předchozím událostem. Ale stejně. Klobouk dolů už jen za to, že takový příběh autorka vůbec vymyslela, že spletla dohromady síť osudů napříč věky, která vás chytne a zůstane s vámi. Mluvím z vlastní zkušenosti, protože první díl jsem přečetla asi v deseti letech a dodnes mě celý příběh nepřestává fascinovat.

Trilogii bych si snadno dokázala představit zfilmovanou v podobném duchu jako nejslavnější současné fantasy série: Pán prstenů, Harry Potter, Hra o trůny. Alespoň tak na mě působila atmosféra těchto knih. Je to sice primárně dětská literatura, ale mezi řádky se dá objevit spousta věcí, které ji povyšují na úplně novou úroveň. A odkaz ke slovanské kultuře je rozhodně něčím, co na trhu chybí.

Tohle je moje zatím nejdelší recenze, ale na závěr jsem k této trilogii zkrátka měla co říct. Pokud ji taky znáte, určitě se se mnou podělte o své dojmy. Pro mě Nemetonburk zůstává srdeční záležitostí, ke které se budu vždycky ráda vracet. A ještě jednou můj velký dík patří paní Renatě Štulcové za tak nádherný příběh.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Ireth Ireth | 12. prosince 2017 v 18:02 | Reagovat

Konečně dojdu klidu! Neznám osobně nikoho, kdo by trilogii Nemetonburk miloval a ocenil. A že jsem ji za ta léta cpala spoustě lidem. Mé dojmy jsou vlastně totožné Tvým a počty přečtení asi také.
Ještě bych dodala, že knížky nenásilnou formou vedou čtenáře správným směrem. Nejvyšší ctnosti-víru naději a lásku, znám a věřím v ně hlavně díky těmto knihám (A musím ještě dodat, že od prvního přečtení už nejméně 10 let uběhlo :-) ).
Díky za připomenutí, že mám opustit aktuální parket vědecké literatury a přesunout se ke krásnější, milejší a občas i poučnější četbě :-) .

2 cteme-s-meggie cteme-s-meggie | 13. prosince 2017 v 8:49 | Reagovat

[1]: Ahoj! Moc děkuji za krásný komentář! I já jsem ráda, že je nás víc takových, komu se tato trilogie tak zapsala do srdce. Škoda, že o ní není víc slyšet! Už teď se těším, až si ji zase jednou přečtu!

3 Renata Štulcová Renata Štulcová | Web | 13. prosince 2017 v 18:51 | Reagovat

Také moc děkuju. Jsem ráda, že se najdou čtenáři, kterým má Nemetonburk co říci. A také přeu krásné Vánoce se spoustou báječných knih a úspěch blogu.

4 Alvap Alvap | 26. března 2018 v 17:06 | Reagovat

Nemetonburk prostě miluju. Četla jsem ho asi před měsícem, ale doslova mě uchvátil. Naopak si myslím, že autorka krutá nebyla.
Jediné, co mi vadilo bylo to, že byli v jídelně a pak hup- najednou žijou jiný život, v jiném světě a jiné době- to trochu mátlo :-(
Ale jakmile jsem pochopila, kde jsou a oběvilo se pár známích tváří (Bolhoj...) a děj se rozběhl, znovu jsem se vrátila ke čtení s radostí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama