Joyce Reardon - Deník Ellen Rimbauerové: Dům v růžích

15. listopadu 2017 v 21:15 | Markéta |  Recenze 2017
Název knihy: Deník Ellen Rimbauerové: Dům v růžích
Autor: Joyce Reardon
Původní vydání: 2001
CZ vydání: Beta Dobrovský, 2011
Počet stran: 296

Hodnocení:


Podzimní pochmurná atmosféra stále nahrává do karet temným hororovým příběhům. Dnes tu pro vás mám recenzi dalšího z nich.

Dům v růžích je především známý jako film. Autorem scénáře není nikdo jiný než Stephen King.

Ocitáme se mezi západoamerickou smetánkou na počátku 20. století. Mladá Ellen se provdá za ropného magnáta ze Seattlu Johna Rimbauera. Svatba a nová kapitola v jejím životě v ní vzbuzuje jak nadšení, tak i hrůzu. Po opulentních líbánkách, kdy s manželem procestuje více i méně civilizované kouty světa, se Ellen vrací na západní pobřeží do nově vybudovaného sídla takřka gigantických rozměrů. Novomanželský život plný okázalosti a večírků však naruší nejen zálety nevěrného manžela, ale především nevysvětlitelná zmizení a podivná zjevení přímo ve zdech domu.

V knihovně jsem tuto knížku našla v oddělení s horory a fantasy literaturou. Po dočtení se domnívám, že se jedná spíš o román pro ženy, který je okořeněný špetkou té duchařiny. V závěru se to sice změní v docela slušný thriller, ale kniha tak nějak dodýchává a počáteční čtivost se ztrácí.

Co této knize rozhodně přidává na děsivosti je fakt, že se jedná o deníkové zápisky právě Ellen Rimbauerové, která tyto události prožila a lze se tak dobře vcítit do strachu, který prožívá. Místy mi zápisky připadaly trochu zmatené a souvislosti chaotické, ale ve výsledku to knize ani moc neškodí. Přeci jenom je to jako deníkový záznam, tok myšlenek. A ne všechny věci, které v životě prožíváme, zcela chápeme. Knize to jistým způsobem přidá na autentičnosti. Editorka knihy Joyce Reardon již na začátku varuje, že čtenář nemá čekat žádné odpovědi ohledně tajuplného příběhu, který Dům v růžích obklopuje.

Spíše než duchařina to na mě celou dobu působilo jako lehce zvrácenější román pro ženy (v rámci své doby). Deník nám dává nahlédnout do smýšlení nejen naší hrdinky, ale také do smýšlení tehdejší společnosti, která byla samozřejmě rezervovanější než dnes. Alespoň navenek. Příběh se dotýká ve své době tabuizovaných témat jako je homosexualita, rouhání či nevěra. Děj bych shrnula jako takovou temnější červenou knihovnu. Zálety, intriky, touha a manipulace jsou hlavním motorem vývoje příběhu. Do toho se nám zamotá především v první polovině několik znepokojivých scén, které si lze i poměrně živě představit. Dokáží tedy ve čtenáři vyvolat strach. Jak se to ale tak stává, tak postupem času tyto události ztrácí na přitažlivosti a tajemná atmosféra časem téměř vymizí. Na konci příběh samozřejmě vygraduje, ale atmosféra už se vám tolik pod kůži nedostane.

Co však knize navrací její auru tajemna je doslov Joyce, kde navazuje na poslední deníkové zápisky Ellen a odhaluje záhady, které se v domě odehrály dále. Příběh tedy nemá vyloženě vyřešený konec, ale právě tato neurčitost je to, co v nás bude hlodat i po dočtení příběhu, co nás přinutí pustit si film nebo dohledat si více informací. A kdo ví, třeba budete ještě dodatečně překvapeni. :)

Kniha se čte velmi snadno a věřím, že pro rychločtenáře to může být jednodenní záležitost. Já jsem za jeden den zvládla 220 stran, tedy podstatnou část celého příběhu.

I přes duchařskou tématiku bych tuto knihu doporučila spíše ženským čtenářkám. Kniha se sice tváří jako horor, ale realita je poněkud jinde. Je tam několik ztísňujících momentů, ale lze se také více soustředit na společenskou a vztahovou část příběhu. A to je možná i hlavní plus celé této knihy. Dají se v ní objevit různé dějové roviny.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama