Patrick Ness - Volání netvora

24. listopadu 2017 v 20:59 | Markéta |  Recenze 2017
Název knihy: Volání netvora (A Monster Calls)
Autor: Patrick Ness podle námětu Siobhan Dowd
Původní vydání: 2011
CZ vydání: Jota, 2012
Počet stran: 216

Hodnocení:


Právě jsem se dodívala na film a usoudila, že přišel čas napsat recenzi na knihu...

Na knižní podobu Volání netvora jsem se chystala už delší dobu. Je to jedna z těch knih, kolem kterých vzniklo mnoho nadšených ohlasů. Díky nim máte jako čtenář velká očekávání. Já jsem s ní měla trochu smůlu. Jednak to byla právě má velká očekávání a jednak prostě špatné načasování. Poslední dobou jsem nějaká nesoustředěná, a tak jsem od čtení pořád odbíhala. Ať už doslova nebo v myšlenkách. To zapříčinilo, že to poselství, které se v knize údajně mělo ukrývat sice bylo z mé strany odhaleno, ale nezasáhlo mě tak, jak bych si byla přála. I tak jsem se ale na konci neubránila slzám a knihu jsem zavřela s hlasitým zaklapnutím a téměř zlobou nad tak zdrcujícím koncem. A přitom jsem to od začátku věděla. Ale před některými věcmi se zkrátka nemůžete obrnit.

Knížka je to poměrně útlá a dá se přečíst velmi rychle. Vzhledem k tomu, že je primárně určená dětským čtenářům neobsahuje žádné složité popisy. Nicméně používá takových prostředků, že se do atmosféry knihy snadno ponoříte a dokážete si ji živě představit. Co knihu pro mě povýšilo na vyšší úroveň bylo poměrně důmyslné přeskakování v čase, které jsem v daný moment nečekala. Občas jsme retrospektivně sledovali události třeba jen pár hodin staré a pak se vrátili zase do časové roviny poté. Bavilo mě to.

Po dočtení jsem nějak neměla co dodat... A tak jsem se rozhodla nechal jej trochu uležet a utříbit si myšlenky.

O několik dní později jsem si pustila film, který vyšel v loňském roce. Co jsem velmi ocenila bylo, že se film skutečně držel knižní předlohy. O čem si přečtete v knize, to uvidíte ve filmu. Takhle se to dělá! I když film měl nějaká hluchá místa, došlo u mě konečně i naprostému uvědomění si poselství příběhu a těch paradoxů, na kterých je celý postaven. Volání netvora je skoro jako báseň plná protikladů, kde se zlé a dobré slévá v jedno, kde nic není jen černé nebo bílé. Už i ten název knihy... Volání netvora. Ale je netvor opravdu netvorem? Když mi tohle došlo, tak jsem si řekla, páni, ono má nejen poselství, ale i výraznou poetiku!

Dále musím rozhodně vyzdvihnout vizuální stránku jak knihy, tak filmu. Ilustrace Jima Kaye dovolí čtenáři proniknout hlouběji do děje a ponořit se ještě více do atmosféry příběhu. Krásně doplňují, co se v knize momentálně odehrává. Jsou strašidelné, ponuré a hlavně monumentální. Já jsem "našla" jen jedinou chybičku, o kterou se s vámi chci podělit. V momentě, kdy Conor najde na podlaze pod svýma nohama jehličí, děj doprovází ilustrace, která podle mě měla být obráceně. Jakoby pohledem Conorovýma očima. To mě napadlo okamžitě, jak jsem otočila stránku a ilustraci zahlédla. Napadlo to ještě někoho dalšího?

Taktéž vizuální stránka filmu byla téměř fenomenální od začátku do konce. Ať už se jednalo o ztvárnění netvora, prostředí, krajiny, zpracování Conorovy noční můry s padajícím kostelem nebo animované netvorovy příběhy. Já je doslova hltala očima.

Stejně jako kniha i film balancuje na hraně hororu a fantasy s tím, že já bych se více přiklonila k té fantasy. Ale pak je tu ještě ta tragičtější linka, popisující vztah dítěte k matce a rozervanost jedince v těžké situaci. Slzám se na konci neubráníte. Ani u knihy, ani u filmu.

Za mě byl výmluvnější film. Až tady jsem si dokázala plně uvědomit to sdělení, které mě zasáhlo. Ale jak říkám, kniha i film jsou až na nepodstatné detaily totožné a snad kdybych knihu četla v lepším načasování, tak tam to nadšení mohlo přijít už během čtení.

Volání netvora je rozhodně pozoruhodná kniha. Po příběhové i vizuální stránce, pro děti i dospělé. Netroufám si odhadnout, jak to u dětí bude s pochopením přesahu knihy. Tady možná jen v případě, že se budou moci s Conorem ztotožnit. Neříkám v úplně stejné situaci, to bych skutečně nikomu nepřála! Ale celkově v momentě, kdy stojíme tváří v tvář pravdě, kterou se bojíme si přiznat. Smutná je v neposlední řadě i paralela mezi příběhem a osudem Siobhan Dowd, autorky námětu Volání netvora.

Po dočtení a shlédnutí jsem cítila opravdu velký smutek. Je to příběh na jednu stranu velmi nespravedlivý, ale bohužel velmi skutečný. Fantastická stránka zde jen dokresluje onu rozervanost a paradoxy, kterými je vlastně protkaný i celý náš skutečný život.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 welovest welovest | Web | 24. listopadu 2017 v 21:08 | Reagovat

Hezký článek, a zřejmě i hezká kniha! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama