Paula Hawkins - Do vody

13. prosince 2017 v 13:50 | Markéta |  Recenze 2017
Název knihy: Do vody (Into the Water)
Autor: Paula Hawkins
Původní vydání: 2017
CZ vydání: Ikar, 2017
Počet stran: 414

Hodnocení:


Říká se, že dvakrát do stejné řeky nevstoupíš. Se mnou bude něco špatně...

Když jsem před dvěma lety četla údajně fenomenální Dívku ve vlaku, tak jsem bůhvíjak unešená nebyla. Ano, čtení mě bavilo a zajímal mě vývoj příběhu, ale o žádném velkém nadšení nemůže být řeč. Dívce ve vlaku jsem tehdy dala víceméně spokojené tři hvězdičky z pěti. A když jsem o dva roky později porovnávala autorčin debut s její novou knihou Do vody, tak jsem bohužel musela jít ještě o hvězdičku dolů.

Zase jeden fenomén, zase to všichni čtou, a tak to Markéta musela přečíst taky, přestože vůbec není fanynkou podobných knih. Ze starších recenzí už víte, že fenomény jako Zmizelá, Dokonalý cizinec i zmíněná Dívka ve vlaku pro mě byly spíše přešlapem. A očividně jsem se ještě poučila málo.

O této knize jsem asi nejvíce slýchala fakt, že je zde opravdu mnoho vypravěčů. Pokud se nemýlím tak vyprávění ze svého úhlu pohledu tu má snad každá postava. Některé dostanou prostoru více, některé méně. Pro mě to bylo na jednu stranu zajímavým okořeněním knihy, na druhou stranu jsem se kvůli tomu do příběhu nemohla začíst. Jelikož mě námět samotný a jeho vývoj kdovíjak nezaujal, tak vyprávění z různých úhlů pohledu a přeskakování mezi jednotlivými postavami a místy mi čtení trochu oživilo. Pak jsem ale zjišťovala, že se stejně poměrně těžko orientuji v postavách a dlouho mi trvalo, než jsem si každého zařadila.

Také jsem si říkala, jak střídání velkého počtu postav celý děj jen zbytečně natahuje, že je to příliš upovídané a celé by se to dalo minimálně o třetinu zkrátit. Je docela paradox, že i přes střídání úhlů pohledu a krátké kapitoly, které na jednu stranu děj posunují dopředu máte pocit, že vlastně pořád stojíte na jednom místě. A když už se objeví další odhalení, tak to není nic originálního či překvapivého.

Já jsem si při čtení Do vody asi naplno uvědomila, že tento typ knih není pro mě. Neříkám vyloženě žánr thrilleru, nebo detektivky (i když detektivky mě opravdu ve většině případů nebaví), ale pro mě bylo kamenem úrazu to, že mě prostě nebaví přemýšlet o tom, co která postava už ví a co ještě ne, kdo si co myslí... A jak je tam těch postav takhle mnoho, tak jsem se po nějaké době naprosto přestala snažit. Ať už se jedná o moji čtenářskou lenost nebo prostě špatný výběr knihy... To mám pak tendenci listovat zpět v ději, což mě jen zdržuje a když si vzpomenu, kolik knížek chci číst, tak mi to přijde jako ztráta času.

Kvůli množství postav, přestože je často vyprávěno první osobou, je téměř nemožné zcela proniknout do jejich psychologie. Často jsem měla pocit, že jejich myšlenky byly nedotažené, nepropracované a tak nějak povrchní.

Tady toho bylo skutečně moc... Postav, úhlů pohledu, příběhů z minulosti a celkově jednotlivých epizod. U některých jsem na konci knihy měla pocit, že tu byly doslova navíc a zase jen protahovaly děj a znemožnily přehlednost příběhu. Konec mi přišel odbytý, nepravděpodobný a nijak na mě nezapůsobil. Jednotlivé roviny nezapadly do sebe v nějaký kompletní příběh. Jako by to byla sbírka jednotlivých epizod a kolem nich jakýsi rámec, který s ním souvisí jen mlhavě a jeho vyústění nijak nezaujme.

Těžko říct, jak by se tento námět dal uchopit tak, aby mě osobně zaujal. Pokud by byly třeba postavy propracovanější, jenom by to přidalo na délce příběhu a ten byl i tak dost táhlý.

Ráda bych řekla, že po další knize od autorky už nesáhnu, ale znám se... Jak to čtou všichni, tak to potřebuju přečíst taky. Ale nejpíš budu zase o něco skeptičtější. Nejen k Paule Hawkins, ale i k ostatním knihám podobného typu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama