Leden 2018

Jozef Karika - Trhlina

31. ledna 2018 v 15:54 | Markéta |  Recenze 2017
Název knihy: Trhlina
Autor: Jozef Karika
Původní vydání: 2016
CZ vydání: Argo, 2017
Počet stran: 336

Hodnocení:


Chcete stručnou recenzi od Meggie?
Tady je: To si chcete přečíst!

...Ale pokud vás zajímá proč jsem tak nadšená
a potřebujete trochu nalákat, tak směle pokračujte
v recenzi dál. :o)

Ke konci roku se seznam nejlepších titulů, které jsem
v roce 2017 četla ještě stihl rozšířit právě o Trhlinu.
A kdybych měla řadit od nejlepších, tak takhle bude mezi prvními.

Trhlinu jsem si chtěla přečíst hned po dočtení anotace. Zaujal mě hororový a mysteriózní nádech i neobvyklé okolnosti, které k napsání knihy vedly. Třešničkou na dortu bylo, že je kniha od slovenského autora a odehrává se u našich sousedů. Pro mě to byla první kniha z prostředí Slovenska. Na jednu stranu něco nového, ale zároveň přeci jen blízkého a i to dopomohlo mému zájmu o příběh.

Trhlina je přepis autentických výpovědí mladého muže Igora. Ten kontaktoval autora, aby mu povyprávěl hrůzostrašné zážitky související s pohořím Tribeč. Kniha je rozdělená do tří rozsáhlých kapitol podle období výpovědí a jednotlivých základních epizod celého příběhu.

První část nás seznámí s pohořím nacházejícím se severně od města Nitra. Během posledních desetiletí tam došlo k četným nevysvětlitelným zmizením lidí. Atmosféra rychle nabývá na intenzitě, dozvídáte se informace o zmizeních a pohoří samotném. Tato epizoda v sobě nese jakousi dokumentárnost. Často máte pocit, jako byste sledovali nějakou reportáž a zároveň se sami stali vyšetřovateli. Vedle toho nechybí ani akční a strašidelné momenty, u kterých vám stoupne adrenalin v krvi.

V druhé části se přehoupneme do románovější roviny. Přesuneme se do terénu a setkáme se s dalšími znepokojujícími momenty. I přesto v této časti tempo trochu zvolňuje. Vypravěč vás ale nepřestává upozorňovat, že všechna hrůza teprve přijde. A skutečně přichází spolu s třetí kapitolou, která mě smetla.

Vypravěč několikrát v příběhu naráží na film Záhada Blair Witch s tím, že to s jeho zážitkem nelze srovnávat, protože je tisíckrát děsivější (a údajně i skutečný). Já bych to i tak nazvala takovou slovenskou Blair Witch, ale rozhodně, rozhodně působivější a záhadnější.

Po přečtení vám v hlavě zůstane mnoho otázek. Jsou zmizení v Tribeči skutečná nebo je to celé mystifikace? Jsou zážitky Igora skutečné? Existují stále věci, kterým nerozumíme?

Nečekejte odpovědi. I kdyby existovaly. Tato kniha nemá za cíl vám něco vysvětlit nebo vás o něčem přesvědčit. Sám autor to několikrát zdůrazňuje. Mně naprosto stačila ta sugestivní atmosféra a spousta záhad, které se tu odehrály, ze kterých mě mrazilo po celém těle. Cítila jsem se, jako bych byla součástí příběhu a vše prožívala spolu s postavami.

Trhlina je skvělá ukázka toho, do jaké míry můžete čtenáře vtáhnout do dění. Je to vlastně velmi interaktivní dílo. Zpověď hlavního hrdiny, obracejícího se na autora doplňují následně doslovy J. Kariky, který zase promlová k samotnému čtenáři. Další interakci umožňují autorovy poznámky pod čarou, které vás odkáží na opravdu existující prameny a články na internetu zmiňující tribečskou záhadu. Nemůžete to jen tak přejít, nedá vám to a musíte otevřít internet, jestli ta stránka opravdu existuje a ona tam vážně je. Autor vás během čtení odkáže i na videa na YouTube z pohoří Tribeč, která sám pořídil během práce na knize. Vy tak máte možnost navštívit zmiňovaná místa v celé jejich děsivé kráse. A se samotným autorem! Budete si procházet Google Maps a nacházet přesně ta místa a obce zmíněné v knize, kde se děly nevysvětlitené jevy. V hlavě vám bude pořád dokola hrát jistá písnička, kterou si během čtení pustíte několikrát třebaže to nebude váš žánr. Reálnost příběhu budete vnímat prostřednictvím mnoha zdrojů, nejen samotné knihy. Sami se stanete jedním z hlavních aktérů.

Trhlina je výborná knížka jak po stránce příběhové, tak svým zpracováním. Vtáhne čtenáře nejen do děje, ale i do pátrání po reálných pramenech. Působí velmi autenticky, ať už se jedná o skutečnost nebo ne. V rámci svého žánru ji řadím mezi špičku.

A schválně, kdo z vás během čtení zatoužil navštívit Tribeč? Já taky, ale po třetí kapitole jsem si řekla, že to možná nechci riskovat. Vyděšená jsem byla dostatečně. A doufám, že budu i nadále, jelikož se brzy chystám na další autorův horor Strach.

Jennifer McMahon - Zimní lidé

31. ledna 2018 v 13:34 | Markéta |  Recenze 2018
Název knihy: Zimní lidé (The Winter People)
Autor: Jennifer McMahon
Původní vydání: 2014
CZ vydání: Omega, 2017
Počet stran: 328

Hodnocení:


Po delší odmlce jsem zpět s recenzí na první knihu, kterou jsem v letošním roce přečetla.

Už vám asi nemusím připomínat, že jsem velký fanoušek hororů. Když jsem tedy narazila na duchařský příběh Zimní lidé, věděla jsem, že mám zase o zábavu postaráno.

Jak často se vám stává, že narazíte ve svém žánru přesně na tu knihu, která odpovídá vašim představám? Já říkám, že je těžké najít dobrý horor, aby to bylo v dnešní době ještě originální a vyhlo se to neustále opakovaným klišé, popřípadě absurditě a kopírováním z jiných děl. Od té doby, co jsem loni na podzim přečetla román Malý vetřelec jsem ještě skeptičtější k takovým těm prvoplánovým hororům, co vás údajně vyděsí a nakonec skutek utek. Chce to něco navíc, skok do jiného žánru (Malý vetřelec) nebo nějakým způsobem přidat na autenticitě příběhu (Trhlina). Jak to dopadlo u této knihy? Neobstála.

Knize rozhodně nelze upřít svižný rozjezd v rovině minulosti, odehrávající se na počátku 20. století a následně zápletka v rovině současné. Nejpůsobivější a nejděsivější částí knihy byl pro mě její začátek.

Poté, co vás kniha vtáhne to děje a tak vás donutí se k ní dalšího večera vrátit, tak postupně ztrácí na dynamičnosti a vlastně se nic pořádného neděje. Kromě chování postav, kde si budete pokládat otázky, jestli to opravdu myslí vážně. Nic, co by vás donutilo se rozhlédnout kolem sebe, jestli vás náhodou něco u čtení nepozoruje. Zkušený čtenář začne předvídat události a ty se pak v knize opravdu stanou.

Děj znovu nabere na obrátkách ke konci, ale poutavost už nedosahuje počátečních kvalit. I přes to, že konečně nechybí akce a trochu adrenalinu. Už vás ta zima prostě uspala. Naši hlavní hrdinové se na konci vydávají na řekněme dobrodružnou pátrací výpravu. Ta se mi sice zdála jako skvělé oživení knihy, na druhou stranu mi celá situace přišla trochu absurdní. Plusové body dávám za to, že to ve mně vyvolalo klaustrofobické pocity a docela jsem tuto část s hrdiny prožívala.

Vyústění příběhu mě nijak nenadchlo a celková pointa, osud, kterému se hlavní hrdinka musela postavit mě nijak neoslnil.

Kniha má slušný rozjezd, ale co se z toho stane... Myslím, že námět jako takový by měl velký potenciál, ale nedokázala jsem ho brát zcela vážně. Dát do příběhu ducha a tajemství z minulosti ještě neznamená, že se budu bát. Není to rozhodně špatný příběh! To bych ráda zdůraznila i přes všechnu kritiku, kterou jsem právě napsala. Autorka pracuje se zajímavými duchařskými teoriemi, mrazivou krajinou, opuštěnými místy i znepokojivými momenty, zahrává si s dedukcí čtenáře a kniha na vás občas dýchne děsivou atmosférou. Ale jako celek je tam něco špatně. Samotnou mě mrzí, že ve mně kniha nedokázala vyvolat to, co jsem očekávala. Kladu to za vinu té prostřední nezáživné části. Jakmile ztratíte zájem a pozornost, tak se na konci jen těžko vzpamatujete.

Chcete-li nenáročné čtení na zimní večer, doporučuji. Je to taková vděčná oddechovka, kterou přečtete a pak se s chutí vrhnete na další.

Mimochodem... to grafické zpracování obálky je za mě děsivější než celá kniha. Jo, bála jsem se, že ta postava s uhrančivým pohledem mi bude v noci stát u postele. A proto jsem tu knihu raději nepokládala na zem vedle postele, ale na okenní parapet. Protože je to přece tak logické. Toť vše ze života nebojácného milovníka hororů.