Jennifer McMahon - Zimní lidé

31. ledna 2018 v 13:34 | Markéta |  Recenze 2018
Název knihy: Zimní lidé (The Winter People)
Autor: Jennifer McMahon
Původní vydání: 2014
CZ vydání: Omega, 2017
Počet stran: 328

Hodnocení:


Po delší odmlce jsem zpět s recenzí na první knihu, kterou jsem v letošním roce přečetla.

Už vám asi nemusím připomínat, že jsem velký fanoušek hororů. Když jsem tedy narazila na duchařský příběh Zimní lidé, věděla jsem, že mám zase o zábavu postaráno.

Jak často se vám stává, že narazíte ve svém žánru přesně na tu knihu, která odpovídá vašim představám? Já říkám, že je těžké najít dobrý horor, aby to bylo v dnešní době ještě originální a vyhlo se to neustále opakovaným klišé, popřípadě absurditě a kopírováním z jiných děl. Od té doby, co jsem loni na podzim přečetla román Malý vetřelec jsem ještě skeptičtější k takovým těm prvoplánovým hororům, co vás údajně vyděsí a nakonec skutek utek. Chce to něco navíc, skok do jiného žánru (Malý vetřelec) nebo nějakým způsobem přidat na autenticitě příběhu (Trhlina). Jak to dopadlo u této knihy? Neobstála.

Knize rozhodně nelze upřít svižný rozjezd v rovině minulosti, odehrávající se na počátku 20. století a následně zápletka v rovině současné. Nejpůsobivější a nejděsivější částí knihy byl pro mě její začátek.

Poté, co vás kniha vtáhne to děje a tak vás donutí se k ní dalšího večera vrátit, tak postupně ztrácí na dynamičnosti a vlastně se nic pořádného neděje. Kromě chování postav, kde si budete pokládat otázky, jestli to opravdu myslí vážně. Nic, co by vás donutilo se rozhlédnout kolem sebe, jestli vás náhodou něco u čtení nepozoruje. Zkušený čtenář začne předvídat události a ty se pak v knize opravdu stanou.

Děj znovu nabere na obrátkách ke konci, ale poutavost už nedosahuje počátečních kvalit. I přes to, že konečně nechybí akce a trochu adrenalinu. Už vás ta zima prostě uspala. Naši hlavní hrdinové se na konci vydávají na řekněme dobrodružnou pátrací výpravu. Ta se mi sice zdála jako skvělé oživení knihy, na druhou stranu mi celá situace přišla trochu absurdní. Plusové body dávám za to, že to ve mně vyvolalo klaustrofobické pocity a docela jsem tuto část s hrdiny prožívala.

Vyústění příběhu mě nijak nenadchlo a celková pointa, osud, kterému se hlavní hrdinka musela postavit mě nijak neoslnil.

Kniha má slušný rozjezd, ale co se z toho stane... Myslím, že námět jako takový by měl velký potenciál, ale nedokázala jsem ho brát zcela vážně. Dát do příběhu ducha a tajemství z minulosti ještě neznamená, že se budu bát. Není to rozhodně špatný příběh! To bych ráda zdůraznila i přes všechnu kritiku, kterou jsem právě napsala. Autorka pracuje se zajímavými duchařskými teoriemi, mrazivou krajinou, opuštěnými místy i znepokojivými momenty, zahrává si s dedukcí čtenáře a kniha na vás občas dýchne děsivou atmosférou. Ale jako celek je tam něco špatně. Samotnou mě mrzí, že ve mně kniha nedokázala vyvolat to, co jsem očekávala. Kladu to za vinu té prostřední nezáživné části. Jakmile ztratíte zájem a pozornost, tak se na konci jen těžko vzpamatujete.

Chcete-li nenáročné čtení na zimní večer, doporučuji. Je to taková vděčná oddechovka, kterou přečtete a pak se s chutí vrhnete na další.

Mimochodem... to grafické zpracování obálky je za mě děsivější než celá kniha. Jo, bála jsem se, že ta postava s uhrančivým pohledem mi bude v noci stát u postele. A proto jsem tu knihu raději nepokládala na zem vedle postele, ale na okenní parapet. Protože je to přece tak logické. Toť vše ze života nebojácného milovníka hororů.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama