Únor 2018

Jozef Karika - Strach

3. února 2018 v 18:27 | Markéta |  Recenze 2018
Název knihy: Strach
Autor: Jozef Karika
Původní vydání: 2014
CZ vydání: Argo, 2016
Počet stran: 272

Hodnocení:


"Dokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal při rozsvíceném světle, nebyl jsem spokojený." A tak jsem zjsitila, že Karika je můj člověk.

Když jsem loni v prosinci dočetla Trhlinu, neměla jsem dost. Pan Karika byl pro mě takřka objevem roku na poslední chvíli a bylo jen otázkou času než sáhnu po jeho další knize. Takže když jsem dostala náladu na další dávku děsu a hrůzy, přesně jsem věděla kam jít.

Strach nás zavede do slovenské Velké Fatry do města Ružomberok, které sužují kruté mrazy. Nikdo nevychází z domova a okolí připomíná město duchů. V této době se ze Žiliny vrací Jožo. Jednoho dne dojde ke zmizení malého dítěte, které spustí řetězec hrůzostrašných vzpomínek plných nevysvětlitelných jevů. Strach se navrací do života těch, co ho již jednou zakusili.

Jak by vám bylo, kdyby ve vás vlastní domov vzbuzoval hrůzostrašné vzpomínky? Kdyby to bylo to poslední místo, kde byste se cítili v bezpečí? A co když není kam utéct? Zbývá jediné řešení. Zůstat a čelit tomu, co se u vás ukrývá.

Při hodnocení se nevyhnu srovnávání s Trhlinou. Při čtení Strachu jsem nacházela spoustu podobných situací. Což není na škodu, když ji umíte popsat v celé své hrůze. Čtenář tak pochopí souvislosti mezi knihou Strach a tím, jak následně vznikla Trhlina. Svým způsobem jsou si knihy podobné. Kdybych to měla shrnout, tak řeknu, že Strach byl strašidelnější, ale Trhlina zajímavější.

Miluju ten pocit napětí, kdy se bojím podívat na další řádek. Co mě tam vyděsí. A pak to krátké zastavení srdce, když ten děs opravdu přijde. Takovou atmosféru pan Karika ve své knize opravdu umí navodit. Je to přesně to, co od hororu čekám.

Jenže zatímco Trhlina si nechává to nejlepší nakonec a postupně spěje ke svému vrcholu, Strach na konci poněkud zvolňuje. Čtenář si zvykne na směr, kterým se příběh žene. Stále jsou zde originální prvky, ale některé opakované situace a fráze už spíše nudí než děsí. Ke konci se to téměř podobá vyvražďovačce než paranormálnímu případu.

Na rozdíl od Trhliny je Strach rozhodně brutálnější. Poslední taková scéna už podle mě vůbec nebyla potřeba, třebaže jistým způsobem zapadala do příběhu. Ale každý máme asi někde své hranice mezi tím, co nás už nevyděsí, ale naopak pohorší či zamrzí.

Ať už se na konci ještě bavíte nebo ne, z poslední stránky vám stejně vstanou vlasy na hlavě. To je ten moment, kdy si řeknete Sakra, já to neměl číst. A přesně tohle od dobrého hororu chceme, ne? Takovou tu malou nejistotu, jestli se nějaká pohroma nevalí i na nás. Ideálně když to čtete v únoru a venku je zima.

Mrazivá atmosféra Strachu mi zalézala až do morku kostí. Mráz, samota, nebezpečí na dosah, nemožnost úniku, pocit, že si vás stále něco hlídá. Autor umí z nejbanálnějších věcí vykřesat maximální míru děsivosti.

Líbily se mi historické souvislosti, které autor zařadil do svého příběhu a přidal mu tak na intenzitě. Zaujalo mě, jak autor zakomponoval do knihy rekordně mrazivou zimu roku 1929 a v neposlední řadě mé oblíbené téma Ďatlovovy výpravy.

Přestože ke Strachu mám své výhrady, byl to skvělý zážitek a rozhodně jsem si přišla na své. Čeští hororoví nadšenci, pro dobrý horor rozhodně nemusíte chodit daleko. Pane Kariko, další knížku prosím!

Khaled Hosseini - Tisíce planoucích sluncí

3. února 2018 v 18:05 | Markéta |  Recenze 2018
Název knihy: Tisíce planoucích sluncí (A Thousand Splendid Suns)
Autor: Khaled Hosseini
Původní vydání: 2007
CZ vydání: Leda, 2012
Počet stran: 424

Hodnocení:


Jedním z mých čtenářských cílů na letošní rok je prostřednictvím knih blíže poznat země jihozápadní a centrální Asie. Jejich kultury, vývoj a mentalitu. Výběrem knihy Tisíce planoucích sluncí jsem nemohla začít lépe.

Tisíce planoucích sluncí se odehrává v Afghánistánu a na pozadí děje nás kniha provede událostmi v zemi zhruba od 70. let minulého století až do nedávné minulosti.

Hlavními protagonistkami jsou dvě ženy. Jako první se seznámíme s Marjam, nemanželskou dcerou herátského podnikatele Džalíla. Ve svém mladém věku nechápe svou situaci a jednoho dne vlastní chybou rozhodne o zbytku svého života. Vlastní bezcennost, která jí byla připomínána od útlého dětství ji nepřestane pronásledovat a Marjam se se svým údělem smiřuje. V hlavním městě Kábulu se seznámíme s o téměř dvacet let mladší Lajlou, která má díky své bystrosti a možnosti vzdělávat se dobré vyhlídky do budoucna.

Osudy obou žen sledujeme takřka od jejich narození. Od začátku tak pozorujeme jejich výchovu, jak je vnímá okolí i jak ony vnímají samy sebe. Mohlo by se zdát, že pro každou život předurčil úplně odlišný osud. Válka však obě ženy svede dohromady. Do boje nejen o mír, ale i o vlastní práva a důstojnost.

Válečné události v zemi jsou v knize velmi přehledně popsány. Každý čtenář tak získá alespoň základní představu o tom, co se v zemi v posledních několika desetiletích dělo. Získáme přehled o mocenských vlivech a s tím souvisejícími konflikty a změnami uspořádání v zemi.

Postavy v této knize jsou nesmírně životné a jejich prostřednictvím poznáme různý přístup k válce i základním hodnotám.

Ve vyprávění kontrastují krutosti války a nelehké postavení žen s poetickým jazykem. Zajímavým prvkem bylo autorovo předvídání budoucích událostí, které přišly třeba i za několik desítek let. A když k nim došlo, udeřily na vás tím emotivněji.

V knize se objevuje spousta výrazů místní řeči, což nám zejména ze začátku může čtení dost rušit. Budete hodně listovat ve slovníčku na konci knihy. Postupně si však ty nejčastější výrazy zapamatujete nebo odvodíte. Po dočtení budete obohaceni o nová slova.

Dozvíte se spoustu informací z historie, geografie, kultury a jazyka Afghánistánu. V neposlední řadě se dozvíte spoustu věcí o tradicích islámu a jeho vlivu na každodenní život. Nahlédnete pod pokličku muslimské společnosti v různých společenských vrstvách, přístupu k islámu v jednotlivých vládních obdobích a jejich dopadu na každodenní život, včetně nejradikálnějších postupů v období vlády Tálibánu. Navíc se dozvíte se i něco málo z reálií sousedního Pákistánu.

Zajímavým a odvážným prvkem bylo rozhodně to, že knihu napsal autor pohledem žen. Citlivému a věrohodnému přístupu kontrastují kruté popisy dopadu války na obyvatelstvo. Tato kniha se vám nesnaží nic vnutit, nechce vás o ničem přesvědčit a přesto na vás zapůsobí silným dojmem a poskytne vám kompletní obraz. Takovou knihu je pak těžké popsat. Člověk si ji musí zažít a pak nad ní může dlouho diskutovat s dalšími, kdo ji četli.

Osud obou žen je nemilosrdný a závěr knihy velmi dojemný. Máte pocit, že jste ta desetiletí prožili spolu s nimi a cítíte tíhu prožitých událostí. Po dočtení knihy mi bylo smutno. Dlouho jsem pak přemýšlela o dějinách a vývoji celého kulturního světa, hledala řešení. Kniha naráží na velmi aktuální otázky. K čemu jsem došla bylo nelidské, utopické a takřka bezvýchodné.

Tato kniha splnila má očekávání. Poznala jsem díky ní zemi, ve které se odehrává a spoustu jejích tradic. Rozhodně jsem díky ní získala lepší přehled a nové názory. Rozhodně je to jedna z těch knih, na které se nezapomíná. Pokud máte tipy na další knihy, které mi mohou podobným způsobem přiblížit země jihozápadní a centrální Asie, pište do komentářů, budu ráda za doporučení.