Jozef Karika - Strach

3. února 2018 v 18:27 | Markéta |  Recenze 2018
Název knihy: Strach
Autor: Jozef Karika
Původní vydání: 2014
CZ vydání: Argo, 2016
Počet stran: 272

Hodnocení:


"Dokud jsem po dopsání kapitoly sám nespal při rozsvíceném světle, nebyl jsem spokojený." A tak jsem zjsitila, že Karika je můj člověk.

Když jsem loni v prosinci dočetla Trhlinu, neměla jsem dost. Pan Karika byl pro mě takřka objevem roku na poslední chvíli a bylo jen otázkou času než sáhnu po jeho další knize. Takže když jsem dostala náladu na další dávku děsu a hrůzy, přesně jsem věděla kam jít.

Strach nás zavede do slovenské Velké Fatry do města Ružomberok, které sužují kruté mrazy. Nikdo nevychází z domova a okolí připomíná město duchů. V této době se ze Žiliny vrací Jožo. Jednoho dne dojde ke zmizení malého dítěte, které spustí řetězec hrůzostrašných vzpomínek plných nevysvětlitelných jevů. Strach se navrací do života těch, co ho již jednou zakusili.

Jak by vám bylo, kdyby ve vás vlastní domov vzbuzoval hrůzostrašné vzpomínky? Kdyby to bylo to poslední místo, kde byste se cítili v bezpečí? A co když není kam utéct? Zbývá jediné řešení. Zůstat a čelit tomu, co se u vás ukrývá.

Při hodnocení se nevyhnu srovnávání s Trhlinou. Při čtení Strachu jsem nacházela spoustu podobných situací. Což není na škodu, když ji umíte popsat v celé své hrůze. Čtenář tak pochopí souvislosti mezi knihou Strach a tím, jak následně vznikla Trhlina. Svým způsobem jsou si knihy podobné. Kdybych to měla shrnout, tak řeknu, že Strach byl strašidelnější, ale Trhlina zajímavější.

Miluju ten pocit napětí, kdy se bojím podívat na další řádek. Co mě tam vyděsí. A pak to krátké zastavení srdce, když ten děs opravdu přijde. Takovou atmosféru pan Karika ve své knize opravdu umí navodit. Je to přesně to, co od hororu čekám.

Jenže zatímco Trhlina si nechává to nejlepší nakonec a postupně spěje ke svému vrcholu, Strach na konci poněkud zvolňuje. Čtenář si zvykne na směr, kterým se příběh žene. Stále jsou zde originální prvky, ale některé opakované situace a fráze už spíše nudí než děsí. Ke konci se to téměř podobá vyvražďovačce než paranormálnímu případu.

Na rozdíl od Trhliny je Strach rozhodně brutálnější. Poslední taková scéna už podle mě vůbec nebyla potřeba, třebaže jistým způsobem zapadala do příběhu. Ale každý máme asi někde své hranice mezi tím, co nás už nevyděsí, ale naopak pohorší či zamrzí.

Ať už se na konci ještě bavíte nebo ne, z poslední stránky vám stejně vstanou vlasy na hlavě. To je ten moment, kdy si řeknete Sakra, já to neměl číst. A přesně tohle od dobrého hororu chceme, ne? Takovou tu malou nejistotu, jestli se nějaká pohroma nevalí i na nás. Ideálně když to čtete v únoru a venku je zima.

Mrazivá atmosféra Strachu mi zalézala až do morku kostí. Mráz, samota, nebezpečí na dosah, nemožnost úniku, pocit, že si vás stále něco hlídá. Autor umí z nejbanálnějších věcí vykřesat maximální míru děsivosti.

Líbily se mi historické souvislosti, které autor zařadil do svého příběhu a přidal mu tak na intenzitě. Zaujalo mě, jak autor zakomponoval do knihy rekordně mrazivou zimu roku 1929 a v neposlední řadě mé oblíbené téma Ďatlovovy výpravy.

Přestože ke Strachu mám své výhrady, byl to skvělý zážitek a rozhodně jsem si přišla na své. Čeští hororoví nadšenci, pro dobrý horor rozhodně nemusíte chodit daleko. Pane Kariko, další knížku prosím!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 3. února 2018 v 19:28 | Reagovat

Ta vypada super

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama